My jsme taky taková nerozlučná dvojka a tandem, jak se tomu prej říká. Moje maminka měla teprve tři měsíce, když mě začala čekat, takže když jsem se narodil, vůbec nevěděla co se mnou, nechtěla mě a odstrkovala. Já plakal a snažil sem se k ní dostat na mlíčko, ale bohužel, nebyla vůbec připravená mít mimčo, když byla sama ještě mimčo. Prej je to taky asi tím, že je z lidských zásahů příroda už zblblá a hodně věcí je vzhůru nohama.
Naštěstí se o mně dozvěděli dobrovolníci, který tenkrát na těch pastvinách, kde byla i moje maminka, byli a pomáhali. Když zjistili, že mě maminka nepřijala, věděli, že mě musí začít pravidelně krmit, jinak dlouho nevydržím. Bohužel museli chodit všichni do práce a tak mi začali hledat domov jinde, až se pro mě z farmy tenkrát rozhodli jet Maruška s Tomem.
Když mě viděli, jakej jsem prcek, tak nechápali a hned si mě vzali pod svoje ochranný křídla a já od tý doby cejtil tolik lásky a pozornosti a hlavně, už nikdy sem pak neměl prázdnej žaludek, krmili mě do sytosti. Chviličku na to, co zachránili mě, tak se dozvěděli i o Belle, která byla dokonce z trojčátek a maminka neměla dostatek mlíčka pro ně pro všechny. Bylo jasný, že Belluška jako nejmladší, by to měla spočítaný.
Tenkrát se ještě báli, že to nedá ani její bráška, ale než ho stihli také odebrat a začít krmit uměle, bohužel už bylo pozdě. Já byl pojmenovanej po tom zpěvákovi Benovi a Belluška už nepamatuju. Asi dostala jméno taky na B a Bella je prostě moc krásný, tak asi proto. Jo a Belluška je celá krémová a já jsem skoro celej černej, ale mám bílý ponožtičky a ještě pár bílých flíčků na tělíčku. Od začátku jsme se měli rádi a byli jsme pořád spolu, taky sme spali v jurtě, protože k nám museli v noci pravidelně vstávat.
Ještě k nám brzy přibyli dva kozlíci, kterým říkaj Kissáci, ty poznáte hned, když na farmu přijedete, tak vám ani neprozradím, jak vypadaj. No a my čtyři sme teda řádili, to byste nevěřili. Tak aby ne, když jsme měli naše velký kamarády, který o nás pečovali, plnili nám bříška a měli nás rádi.
Bylo to moc krásný po tom, co nás vlastní maminky nepřijaly a my bychom zůstali bez pomoci na živu jenom pár dní. To prý taky moc lidí neví, že každej rok umírá velikej počet nás miminek, protože nás naše maminky nepřijmou. Důvodů prej může bejt několik, často
jsou moc mladý a nevědí co s náma, nebo nemají moc mlíčka, nebo se nás narodí víc a oni ví, že můžou uživit jen jedno mimčo.
Taky se prej stává, že nemají mlíčko vůbec… no a většinou nás jiné maminky bohužel nepřijmou, není to jako u kočiček nebo pejsků, tam je to, co jsme slyšeli běžný a navzájem se adoptují a maminky pečují i o více vrhů. Ale pro nás několik šťastných to dopadlo naštěstí dobře a jsme teď tady na Farmě Naděje. A tady budeme mít dokonce trvalý domov už napořád a nemusíme se bát, že by nás rozdělovali, nebo třeba zneužívali, jak je to běžný.
Tady po nás nic nechtěj, jenom ať jsme zdravý a šťastný a o zbytek se už prej postaraj, no není to bájo? Tolik zvířátek nemá takový velký štěstí, my si to uvědomujeme a moc si toho vážíme, i když teda prej taky hodně zlobíme.
Bellapořád někam rve hlavu a pak jí občas nemůže dostat ven, tak řve, jak šílená, aby jí šel někdo zachránit. No nebudu vám lhát, ale občas se ta bláznivka zasekne i pozdě v noci a běžej jí pak zachraňovat v pyžamu a skoro ještě spící, tak se musím smát, když je pak vidím,
jak tady lítaj polonahý. Ale zatím vždycky všechno dobře dopadlo, takže se s tím Bella nepáře a rve tu hlavu všude dál a dál.
Tak až uvidíte malý kozí komando, tak to jsme já Beník, Bella a Kissáci.
EDIT: Beníček odešel měsíc po Béduškovi v listopadu 2021. Měl bohužel velmi nemocná játra a i když byl několikrát hospitalizován a občas se zadařilo a měl hodnoty lepší, začal se hodně zhoršovat a ani v Brně už si s ním nevěděli rady. Zemřel doma na farmě obklopen všemi zvířátky.