top of page

PÉŤA

Já jsem tady asi nejstarší, teda aspoň to říkají a asi to bude pravda, Malvík mi taky někdy říká Hellboy Péťa, ale to je kvůli tomu, že když jsem přišel, měl jsem jeden roh umlácenej a tak mi museli uříznout i ten druhej, jinak by se moje hlavička nakláněla na stranu a měl bych brzy bolesti za krkem. Ale nebojte, je to jako by vám stříhali nehty, jen se nesmí říznout moc, to pak i teče krev, ale mega jsem si ulevil a nemusím už vyvažovat hlavičku a líp se mi chodí.





Ale od začátku, můj příběh není veselý, byl jsem totiž skoro 10 let sám, úplně sám. Nejen, že jsem k sobě neměl parťáka svýho druhu, ale ani žádnýho jinýho kamaráda. My ovečky a kozy jsme stádová zvířata a pokud jsme sami, je to dokonce bráno jako týrání. Neskutečně strádáme, když nikoho nemáme a já takhle strádal tolik let. Občas mě honili a kousali pejsci, protože jsem zůstal úplně sám i bez lidskýho parťáka na zahradě jednoho domu. Travičku jsem tam naštěstí měl a občas mi tam lidi i něco hodili.


Hodně moc lidí kolem chodilo, ale nikdy nikoho nenapadlo mi pomoci. Majitel, kterýmu jsem kdysi patřil mě prej i měl rád, ale nějak se o mě nedokázal postarat a asi nevěděl, že trpím sám, tak mi ani parťáka nehledal a jen mě tam nechal.


Nakonec, když se dům prodal i se mnou a už mě tam nechtěli, tak to tam začali opravovat, a měli díry v plotě a já začal utíkat… začali se mě v okolí i trošku bát, protože sem byl dost samorost a byl sem prej i trošku agresivní, asi z toho strachu…


No až přišel jeden den, kdy mě viděl pán, co se taky jmenoval Péťa. Já jsem vlastně pojmenovanej po něm, protože to byl právě on, kdo mi začal hledat pomoc a domov. No slovo dalo slovo a na farmě slíbili, že se o mě postarají a budu u nich moci dožít mezi jinými zvířecími kamarády.


Tenkrát pro mě holky jely pěkně daleko, když mě poprvé uviděly, koukaly jakej jsem maličkej prcek a jakej jsem dědoušek, ale na to, kolik mi prý je, vypadám parádně. Víte, že už je mi 16? A brzy bude 17? No snad bude i oslava a dostanu ňákej dobrej zeleninovej dort. Já totiž mega moc miluju mačkanej oves s nastrouhanou mrkvičkou nebo jablíčkem, to se oblizuju až za ušima.


Zatím žiju ještě s třema jehňátkama v přední části, protože se mě bojí pustit mezi velký stádo, přecijen už sem dědeček a Karlos tady občas všechny prohání, a to já bych mu asi neutekl. Úplně jsem se zamiloval do beránka Ludwíčka, se kterým jsme jako jedno tělo. Kdykoliv ho nevidím, hnedka začnu bečet a nepřestanu, dokud ho zase neuvidím, pak se uklidním a zase se dál pasu.


To víte, když jste skoro celej život sami a pak najednou máte nejlepšího kamaráda, tak se tuze bojíte, že o něho přijdete, a to bych byl moc smutnej. Jsem tak moc šťastnej tady na farmě, kde o mě pečují s láskou, neustále mi nosí dobroty, když se cokoliv děje, tak hned volají veterináře, kterej mi předepíše léky a je mi zase líp. Jednou to se mnou totiž vypadalo

hodně špatně, nemohl jsem vůbec vstát, a když se mi to podařilo, tak sem se tak bál zase si lehnout, že nevstanu, že sem i spal ve stoje, teda spíš dřímal.


Celé noci se na mě chodili koukat, protože se báli. Byl jsem z toho vysílenej, tak mě aspoň dali do obří kupky slámy, abych se do ní aspoň opřel, ale jsem beran, tak sem si tvrdohlavě stál za svým, že si nelehnu ani se neopřu.


Naštěstí mi pan doktor pomohl a už zase lítám jak čamrda a od tý doby musím zaklepat, všechno super. Je teda pravda, že už se na mě ten věk taky podepisuje, ale užívám si to tady se svojí jehňěčí mateřskou školkou. Je tu kromě Ludwíčka ještě Micíček a Eliška, tak je to moc fajn, jsem takovej jejich dědeček, co na ně dohlíží a napomíná je, když zlobí,

nebo mi utečou.


Tak se mějte krásně a moc moc moc děkuju z celýho srdce vám všem, kteří jste se zasloužili o moji záchranu a tím mi naprosto změnili život, jste nejlepší a nejúžasnější.


EDIT: Péťulka nás bohužel opustil 2. prosince 2022. Byl velmi nemocný a při hospitalizaci v Brně bylo rozhodnuto déle ho už netrápit a nechat ho jít. Byl to pro nás velmi smutný den, protože to byla velká osobnost a každý den nám vykouzlil milion úsměvů na tváři. Tak moc nám chybí, že to nejde ani slovy popsat.

22 zobrazení0 komentářů
bottom of page