Já jsem vám lidi tak rád, že jsem na farmě, víte totiž, že já byl živej dárek pro oslavence, který si mě měli ugrilovat?
Naštěstí už byli všichni docela plný a nikomu se nechtělo mě zabíjet a jíst. No jenže je ani nezajímalo, co se mnou bude dál, a tak když oslava skončila, tak mě na tý zahradě prostě nechali a bylo jim jedno, co se mnou bude, jestli se mám kam schovat, nebo jestli mám co jíst.
Tenkrát si mě všimli sousedé a mamince s dcerkou mě bylo líto, a protože si mě nemohli nechat, tak začali alespoň hledat někde jinde bezpečný domov. Až se dovolali i na farmu, kde zrovna byly jehňátka a starej beránek Péťa, kterej se na mně stal vyloženě závislej.
Kdykoliv mě nevidí, tak začne békat a volat a neuklidní se a nepřestane, dokud mě nevidí a nezklidní se tím. No já se mu zase tak moc nedivím, protože byl tak dlouho sám, že to teď považuje za to nejkrásnější, co může mít, a to je kamarády a taky toho svýho nejlepšího, teda mě.
Mysleli si sice, že budu tandem s Eliškou, protože se na ní Bertíček trošku vyprdnul a utekl do velkýho stáda k dospělým ovečkám, ale Eliška je nej dvojka s Micíčkem, bílým beránkem, kterýho maminka taky hned po porodu odmítla, takže jsme tu teď všichni s nějakým tím svým nej kamarádem a vše se zdá být v nejlepším pořádku.
Já jsem teda prej nejvíc uřvaný zvíře na farmě, ale já za to nemůžu, mě prostě baví bejt slyšet. A taky víte jak, oni si myslí, že máme třeba hlad, tak nám pak nosej víc dobrot, takže mě myslím hned brzy poznáte, prostě pořád bečím a bečím a bečím. Prej teda vypadáme jako něco mezi kozou a ovcí, ale to je tím, že jsme ovečky kamerunské a ty se tímhle vyznačují.
Tak se mějte a budu se na vás se svojí ovčí partou někdy těšit na viděnou.
EDIT: Ludwíček nás bohužel opustil 5. září 2022. Byl velmi nemocný a dlouho byl hospitalizovaný v Brně. Moc se nelepšil, ale více už udělat nemohli, tak jsme si ho vzali domů na farmu do domácí péče. Bohužel ani po rozmazlování, krmení a podávání léků se jeho stav nelepšil. Když jsme ho šli zkontrolovat ve 4 ráno, ještě žil, v 8 ráno, když jsme ho chtěli jít nakrmit, už tu jeho dušička nebyla. Moc nás mrzí, že odešel tak mladý, jeho život byl však naplněn vším, co ho dělalo šťastným.