LudwíK

Já jsem vám lidi tak rád, že jsem na farmě, víte totiž, že já byl živej dárek pro oslavence, který si mě měli ugrilovat?

Naštěstí už byli všichni docela plný a nikomu se nechtělo mě zabíjet a jíst. No jenže je ani nezajímalo, co se mnou bude dál, a tak když oslava skončila, tak mě na tý zahradě prostě nechali a bylo jim jedno, co se mnou bude, jestli se mám kam schovat, nebo jestli mám co jíst.

Tenkrát si mě všimli sousedé a mamince s dcerkou mě bylo líto, a protože si mě nemohli nechat, tak začali alespoň hledat někde jinde bezpečný domov. Až se dovolali i na farmu, kde zrovna byly jehňátka a starej beránek Péťa, kterej se na mně stal vyloženě závislej.

Kdykoliv mě nevidí, tak začne békat a volat a neuklidní se a nepřestane, dokud mě nevidí a nezklidní se tím. No já se mu zase tak moc nedivím, protože byl tak dlouho sám, že to teď považuje za to nejkrásnější, co může mít, a to je kamarády a taky toho svýho nejlepšího, teda mě.

Mysleli si sice, že budu tandem s Eliškou, protože se na ní Bertíček trošku vyprdnul a utekl do velkýho stáda k dospělým ovečkám, ale Eliška je nej dvojka s Micíčkem, bílým beránkem, kterýho maminka taky hned po porodu odmítla, takže jsme tu teď všichni s nějakým tím svým nej kamarádem a vše se zdá být v nejlepším pořádku.

Já jsem teda prej nejvíc uřvaný zvíře na farmě, ale já za to nemůžu, mě prostě baví bejt slyšet. A taky víte jak, oni si myslí, že máme třeba hlad, tak nám pak nosej víc dobrot, takže mě myslím hned brzy poznáte, prostě pořád bečím a bečím a bečím. Prej teda vypadáme jako něco mezi kozou a ovcí, ale to je tím, že jsme ovečky kamerunské a ty se tímhle vyznačují.

Tak se mějte a budu se na vás se svojí ovčí partou někdy těšit na viděnou.

EDIT: Ludwíček nás bohužel opustil 5. září 2022. Byl velmi nemocný a dlouho byl hospitalizovaný v Brně. Moc se nelepšil, ale více už udělat nemohli, tak jsme si ho vzali domů na farmu do domácí péče. Bohužel ani po rozmazlování, krmení a podávání léků se jeho stav nelepšil. Když jsme ho šli zkontrolovat ve 4 ráno, ještě žil, v 8 ráno, když jsme ho chtěli jít nakrmit, už tu jeho dušička nebyla. Moc nás mrzí, že odešel tak mladý, jeho život byl však naplněn vším, co ho dělalo šťastným.