Já jsem býček, vlastně teda volek, protože mě už jako miminko vykastrovali a taky rovnou odrohovali, no radši nechtějte vědět detaily. Já jsem měl velký štěstí v neštěstí, no budu vám to vyprávět.
Moje maminka byla moc nemocná, když mě čekala. když se chýlilo k porodu, byla u ní naštěstí Verča, dcera majitelů mléčnýho chovu, kde maminka žila a bylo tu taky hodně jiných kraviček. Verča už dávno nejí moje kamarády, ani nepije mlíčko, který patří nám telátkům, a proto ji doma rodiče moc nerozumí.
Moje maminka měla u porodu velký bolesti a byla na tom tuze moc špatně. Verča byla celou dobu u ní a prosila ji, ať to dá, že se o její miminko, tedy mě, postará. Že nedopustí, aby mělo stejně smutný osud jako jiné kravičky a býčci.
Porod byl hodně náročný, ale moje maminka to dala a narodil jsem se já. Bylo to 21.12.2018. Byl jsem hodně slabej, a když mě Verčiný rodiče viděli, rovnou řekli, ať mě nechají, že se nevyplatí se se mnou piplat. Verča si mě vyprosila a starala se o mě dnem i nocí a začala hledat, kam bych mohl jít, až už nebudu na mlíčku.
Pak přišla moc smutná zpráva, moje maminka 2 dny po porodu umřela, byla tak vysílená a hlavně odvápněná, že už to její vyčerpaný tělo nedalo. Byl jsem z toho nešťastnej a Verča taky, ale na druhou stranu, alespoň už nemusí být mašina na mlíko a nebudou jí každý rok brát děti.
Já si nad tím pořád lámu hlavu, jak nám to lidé můžou dělat, jak k nám můžou být tak krutí, ale je to myslím jen velkou nevědomostí. Kdyby si to uvědomovali, tak nám takovou bolest snad nikdy nepůsobí, protože by jim to lámalo srdce na kusy jako nám. Ale já měl štěstí, Verča o mě pečovala a starala se a hledala domov, kam bych mohl jít, protože rodiče by jí nikdy nedovolili mít u nich na statku býčka jen tak, bez užitku. Dala mi jméno Oliver, jako Oliver Twist, kterej byl taky sirotek.
A jak tak hledala, ptala se i na farmě, ale tam se báli přijmout další veliký zvířátko, protože jejich bandička, co tam měli, moc zlobila, neustále rozbíjela ploty a museli je zahánět a pořád je spravovat. Taky za veterinu, krmivo a seno už to bylo měsíčně hodně peněz. Tak řekli, že se bojí, že zatím ne a že taky pomůžou hledat. Jenže se nikdo nenašel a Maruška vypráví, jak jednou stála v kuchyni s Tomem a bavili se o mně a říkali si, co když mě zkusí vzít? Že to třeba nějak zvládnou, že lidí, co pomáhají a podporují farmu přibývá, a že by to mohli zkusit. No chápu je, bylo to velký rozhodnutí. Přeci jen ze mě bude jednou obr a můžu tu být třeba až do 25 let, ale jsem tak šťastnej, že se nakonec rozhodli mě přijmout. No a taky teda myslím, že jsou i oni moc rádi, protože jsem prý mazlíček největší a jsem mega hodnej. Občas teda dorážím a naskakuju, když mám roupy, ale to jenom občas.
Moc děkuju Míše a Lukymu ze Zvířata Nejíme a Tomovi s Anet, který pro mě tenkrát jeli. A samo Verče a jejím kamarádkám, který mi změnily život od základu, už dávno bych tu totiž nebyl. Na farmě mě poznáte snadno, jsem hnědej strakáč s bílou hlavičkou a jsem vždycky nedaleko Jitky s Grace. A celkem jistě u mě bude i kozlík Ugoušek, kterej je můj nejlepší kamarád.
Každý den spolu spinkáme a máme se moc rádi, oba jsme přišli bez parťáka, a tak nás osud spojil dohromady. Je mi tu moc krásně, jsme tu velká banda různých zvířátek a můžeme se spolu pást na velký pastvině, kam kdykoliv můžeme.
Ještě jednou moc děkuju vám všem, kteří jste mě zachránili a pomohli mi být tady v tom ráji, jste úžasní.