GRACE

Ahoj, já jsem kravička, která je přednostně určená na maso, jsem prý skotská náhorní, tak nám říkají. Mě teda dali jméno Grace a mám ho moc ráda.

I mě se zželelo jedné dobré duši a nechtěla, abych skončila někde na talíři. Tak hledala, kam bych šla a ptala se i na farmě. Tam tenkrát měli jen čtyři zvířátka, ještě neměli udělaný ani ohrady, ani pořádný přístřešky, a hlavně se snažili vyřešit potoky vody a bahna, který se na ně valily z pole. Když totiž tenkrát koupili pozemek, kterej byl vlastně součástí toho pole, tak je vůbec nenapadlo, že je tohle čeká, že všechna ta voda při deštích poteče právě přes jejich pozemek, no jo, lidi z města. Ale zase jsou myslím úžasný, že do toho vůbec šli, protože kdyby tohle věděli, asi by tam nikdy žádná farma nevznikla a my tam nenašli útočiště. Tenkrát se museli taky rozhodovat podle peněz, protože jich tolik neměli a zadlužit se nechtěli, už stačilo, že jim museli půjčit rodiče a kamarádi. No o to měli ten start náročnější, ale podařilo se. Takže když se dozvěděli o mně, začali mi raději shánět domov jinde, protože si neuměli představit, jak si naloží s větší kravičkou. Tenkrát mi bylo ňákých osm měsíců a domov se rýsoval. Ale najednou si řekli, co když to je nějaký znamení a já bych měla jít právě k nim? A tak dumali a dumali, až řekli, že teda jo.

Tenkrát pro nás jela parta lidí, který mě dokonce museli ve stádu chytat, pak naložit do tranzitu, kde byly matrace, jak já se bála, celou cestu sem stála, a už se mnou pelášili na farmu. Maruška se tenkrát trošku bála, jak to se mnou zvládnou, tak bylo na farmě víc lidí. A co myslíte? To víte, že sem jim to zavařila. Jak by taky ne. Stýskalo se mi po mamince a tak sem se rozhodla ji hledat. Byl sníh, vánice a já se rozhodla rozbořit ploty a jít nazdařbůh, kde by mohla být maminka. To ráno jeli ještě pro třínožku Pizzi, která si teď adoptovala lidskou paničku Kiki a je už jen s ní a na farmu jezdí jen když potřebuje pohlídat. Díky tomu, že pro ni jeli brzo ráno, tak mě najednou při východu slunce našli asi 2 kilometry od farmy na silnici. No nebudu vám povídat jaký zděšení měli v očích. Okamžitě upalovali na farmu, kde svolali všechny, kdo tam byli a šli mě chytat. Trvalo jim to dlouho, chtěla jsem jim utéct do lesa, ale byl tam plot a tam mě naštěstí chytili. To víte, že já tenkrát nevěděla, jak moc to na farmě budu milovat, a že mi vlastně zachránili život. Všechno, na co jsem myslela byla moje maminka. Ale naštěstí mi asi za měsíc přišla náhradní maminka Jitka, kterou moc miluju a jsme opravdu jak maminka s dcerou, jak to každej říká. No snad už se na mě nezlobí, že jsem jim ty moje začátky tak zkomplikovala. Když mě tenkrát přivezli po tý záchranný akci zase zpátky na farmu, tak byla vánice jako blázen a oni v ní celý zmrzlý dodělávali všude bezpečný ploty, aby se už nestalo, že je s takovou lehkostí probořím. To jsem od tý doby už nikdy neudělala, ale prozradím vám, že moje náhradní mamča Jíťa je boří dodnes. A už se ani nedá spočítat, kolikrát je někde úplně zdemolovala a co myslíte, celý stádo, hlavně kozy se hnedka vrhnou na všechno zelený včetně stromků, a to je vždycky paseka. No jo jenže tady máme dva a půl hektaru a to není žádná sranda oplotit, když jsou tu jak kozy, ovce, kravičky i prasátka a každej máme svůj druh demolice a jdeme na to odjinud no a taky peněz tak moc nebylo a tak se používá co se koupí ve slevě nebo nám někdo daruje, ale snad je to už na dobrý cestě a Jitka už jim taky dá pokoj, protože to je téměř vždycky ona, která vždycky najde způsob, jak něco zbořit.

Tak moc děkujeme, že s náma máte trpělivost a i přesto všechno nás milujete a pečujete o nás.

65 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše