top of page

MOBY, RENÉ A KNOFLÍČEK

Říkají nám bílý pávi, prej jsme úplně výstavní a neskuteční opeřenci, kteří se nesou a vydávají takový zvuky, že jsme prej jak z jiný planety. Tak ono bejt i na týhle planetě Zemi je něco, to vám řekneme.



Už dávno bychom tu nebyli, moc moc dávno, protože máme jen pár měsíců, když nás pošlou tam, odkud se už nevrací a vy nás potom máte jako „dietní“ maso prej. Naši zachránci si často klepou na čelo a nechápou, jak našim zhuntovaným, vyšlechtěným a naprosto

nemocným tělům, může někdo říkat „zdravé a dietní“. Copak to má nějakou logiku? Bílá zvířata by v přírodě nepřežila ani chvíli, byla by hned terčem predátorů, takže to nejsme jen my, brojlerový krůťáci, ale i bílý brojlerový kuřátka, bílý králíci, myšky…


Jsme jen výsledkem pokusů a omylů, aby bylo masa víc a rychleji. Ale už se nikdo nezajímá, co to pak dělá s vaším tělem, když do sebe to všechno včetně růstových hormonů, antibiotik a stresu pak dáváte. Ale je to na každém z vás, vy máte na výběr a my vám všem, kteří volíte soucitnou a etickou cestu, moc moc děkujeme, protože jen díky vám jsme dostali šanci dožít si svůj život v bezpečí a lásce.


Přijde vám to možná zvláštní, ale my vás lidi máme moc rádi, kdykoliv u nás jste, tak se vám jdeme hned představit a ukázat vám to naše majestátní držení těla a krásný vějíř z peří, který na sobě máme. Asi nejvíc lidí se bojí nás a mají z nás respekt a děsí se, že je poklováme, ale tak to vůbec není.


Milujeme mazlení a váš dotyk a často o vaši přízeň bojujeme, ale nikdy ne s vámi, ale mezi sebou. Jsme jako takový rytíři, co si vás chtějí dobýt, abyste byli jen naši a veškerou svou pozornost směřovali k tomu vašemu vyvolenému.


Jsme prej takový prdlouši, ale mají nás tu rádi a jsou smutní, když vidí, jak jsou naše tělíčka často zničená. Jak máme obří prsa a stehna, protože to je považováno za dobrotu. Někdo o nás brojlerových opeřencích řekl, že jsme jako malé děti, které na sobě mají svaly dospělého

člověka. Jenže kostra i vnitřní orgány jsou stále jako u dětí, takže se brzy neuneseme a padáme k zemi stále častěji a často umřeme vysílením, protože už neudejcháme tak obří těla, která neustále musíme nést.


Z nás tří je na tom asi nejhůře Knoflíček, ale dostává léky, aby mu nožičky a klouby vydržely co nejdéle. Ještě jsme měli kamarádku Malenku, ta byla společně s námi zachráněna z velkochovu, jenže měla hodně nemocnou nožičku, na kterou nemohla stát a ani přes operaci se jí nedařilo lépe, až jednoho dne její dušička odešla a nechala nás tady kluky samotný.


Taky tu jsou černý krůťáci, ale ty jsou na tom prej mnohem, ale mnohem lépe než my, nejsou tak vyšlechtění, takže nemusí tahat tak velká a těžká těla a často i lítají hodně nahoru a dostávají se přes ohrady. O tom se nám běláskům může nechat jen zdát, létat bohužel už nedokážeme, ale pořád se tady můžeme procházet, slunit se a papat zelenou travičku.


Taky se často popelíme se slepičkama a Aleškama, to nás moc baví a užíváme si to do sytosti. Brzy už bude zima, tak budeme často v boudičce, abysme neprochladli, jsme

bohužel neskutečně náchylní a nejsme zvířátka, která by tu na světě zůstávala takhle dlouho, tak jsme všichni sami zvědaví, jak to zvládneme a jak dlouho si tu budeme ještě užívat.


My si vážíme každého nového dne a lidé na farmě to ví a často si s náma povídají, a tak se nebojíme, ani když ten den se bude blížit, protože jsme tu toho zažili tolik nového, co miliardy jiných, nikdy nezažijou.


Doufáme, že lidé procitnou a budou společně s těmi, co nás zachraňují a pečují o nás, také vytvářet nový a lepší svět, kde o sebe budeme pečovat navzájem a vážit si života. Ne podle nějakého předem daného rozdělení a rozlišení, protože my si myslíme, že jsme všichni

jedno. A pokud někomu ubližujeme, pak se nám to vrátí a pokud někomu pomáháme, pak také.


Takže čím dříve tento vesmírný zákon pochopíme a začneme ctít, začnou se tu dít za chvíli jen krásné, láskyplné a dechberoucí příběhy a zážitky.


Tak až příště přijedete, opravdu se nás nebojte, jsme jen takový velký opeřený plyšáci. Opravdu.


EDIT: Nyní je u nás už jen René. Knoflíčka jsme našli jedno ráno bez známek života a Mobyho jsme jednoho slunečného dne při vyklízení jejich domečků uviděli, jak se hodně zvedl, začal mávat křídly a padl k zemi. Dle veterinářky se s největší pravděpodobností jednalo o infarkt. Měli u nás krásný a dlouhý život. René už je u nás přes 3 roky a sám není, společnost mu dělá 6 zachráněných krůtích holčiček a je s nimi velmi rád.

32 zobrazení0 komentářů

Comments


bottom of page